Motivace jménem láska

  Život je hledání. Stále hledáme smysl a cíl našeho žití a každý nacházíme onen smysl jinde. Mnohokrát jsem hledal, a stále hledám, ale vidím, a především cítím v hloubi duše, že pravý směr svého života jsem nalezl. Mnohý z nás by si mohl myslet, že směr života se ve své podstatě stává něčím konkrétním v budoucím čase. Ostatně je tomu tak v dnešním světě. Směr života se bohužel omezuje na budoucnost. Směr života – být slavný, směr života – být bohatý, směr života – být sportovec, směr života – být ředitel banky, a mohl bych pokračovat mnoha dalšími přirovnáními.

Objevuji ale kolem sebe, že tyto motivace jsou často falešné a riskantní. V takových konkrétních motivacích se často můžeme zklamat. Nikdy v těchto cílech nenajdeme jistotu. Jistotu, která je tolik potřebná pro náš život v radosti.

Existuje však jedna motivace, která převyšuje všechny ostatní. Ta motivace je stále a všude přítomná, ta motivace je láska, ta motivace je Bůh. Jestli existuje někdo, v kom jsem se nikdy ve svém životě nezklamal, je to právě ON. Dokonce i touhy jako stát se slavným, stát se ředitelem banky atd., dokážou být nefalešné, pokud je odevzdáme do rukou Božích. Tím totiž říkáme našemu nebeskému Otci: „ Otče, odevzdávám ti své motivace, abys je proměnil ve správné cíle mé cesty“. Pevně věř, že pokud není v Božím plánu, abys byl tím, čím chceš být, ON ti dá potřebnou sílu a milost se s tím vyrovnat a nalézt tu správnou cestu.

Není v lidském životě krásnější motivace, než žít lásku v každé chvíli přítomného okamžiku. Je lehké žít v lásce ve chvílích, kdy se nám daří. Je lehké usmívat se na lidi, kteří se na nás také usmívají. Je lehké mít otevřené srdce pro ty, kteří ho mají otevřené pro nás.Tak zvané „lámání chleba“ však začíná ve chvílích, kdy jsme smutní a kdy nás ostatní zavrhují. Ve chvílích, kdy cítíme beznaději a zármutek. Právě tehdy nás Pán vybízí, abychom zůstali věrni jeho lásce. Abychom po jeho příkladu dokázali milovat i ve chvílích nenávisti, která se snaží dobýt naše srdce a strhnout nás k hříchu.

Dokážeme obstát?

Stále žijme v naději, v pevné naději, kterou nám do srdce vlévá sám Ježíš Kristus. Jedině ON ve společenství Otce a Ducha Svatého nám dokáže vlít do srdce pokoj. Jedině následování příkladu jeho nekonečné lásky nám otevírá bezmeznou řadu milostí, kterými nás zahrnuje náš nebeský Otec.

Věř, pevně věř v každé chvíli jeho pravé oběti za nás, za hříšné. Buď světlem, ať můžeš zářit na cestu zbloudilým. Ježíš nezemřel, abychom my žili v zármutku, ale zemřel, abychom žili v radosti z příslibu věčného života!

Pokud všechny naše motivace odevzdáme Kristu, a přeměníme je tak na motivaci nejvyšší, a to na lásku, budeme mít potřebnou sílu obstát v každé zkoušce, které budeme podrobeni. Budeme mít pevnou naději a víru, která ve spojení s láskou dokáže zázraky. Ano, zázraky se dějí i dnes. Jsou to stejné zázraky, které dělal Pán Ježíš, když chodil mezi námi. ON je ale uskutečňuje stále. Uskutečňuje je skrze nás. My jsme jeho nástroji. On nám vložil důvěru a promlouvá přímo v nás, aby mohl konat zázraky. Proměňuje lidská srdce a osvobozuje je ze hříchu. Dává lásku, která je tak obrovská, že jí nedokážeme pochopit. Nikdy jí nepopíšeme a nebudeme ji moct definovat přesně a kompletně. Láska je tajemství, jehož celistvost se nám odkryje až na věčnosti.

Máme se tedy na co těšit, máme tedy důvod k radosti i v temnotách těžkých chvil života. Máme důvod k tomu, abychom milovali své přátele, ale i své nepřátele. Pamatujme, že nikdy se ani zlomek lásky, kterou darujeme druhému člověku, neztratí, ale vždy se nám přičte k dobru tam nahoře, v Nebeském Království.

Pane, děkujeme ti za tvou lásku,

která dokáže proměnit naše srdce,

a prosíme tě,

abys skrze nás proměňoval i srdce ostatních lidí.

AMEN

+